Emilie Fassati
Autor: Ing. Jaroslav Schovánek, zveřejněno: 29.4.2008
Bývalá učitelka ZŠ Na Ostrově, korepetitorka pěveckého sboru Ostrováček.
Narodila se v Jaroměři. V mládí se věnovala hře na klavír, housle, varhany, chodila do dětského sboru, od mládí cvičila v Sokole, byla členkou Kleinova studentského orchestru.Maturovala na zdejším Reálném gymnáziu. Vystudovala Husovu bohosloveckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a Pedagogický institut v Liberci pro první, později i pro druhý stupeň ZŠ. Její hlavní aprobací byl přírodopis a základy zemědělské výroby.
Učit začala na venkovských školách v České Kamenici a v Království u Šluknova (vzpomíná na krásná léta zde strávená, na úžasnou spolupráci s rodiči, na účast v místním Sokole i divadelním spolku). Tři roky učila na Jedenáctileté střední škole ve Varnsdorfu.V roce 1964 se vrátila zpět do Jaroměře a učila na ZŠ v Rasoškách.
Od poloviny 60. let až do svého důchodu působila na ZŠ Na Ostrově, nejprve jako skupinová pionýrská vedoucí, potom jako učitelka přírodopisu a pěstitelských prací.
Generace dětí si ji pamatují jako náčelnici tábora na Branžeži, který spolu se svým mužem v roce 1971 založila, jako kuchařku důchodkyni nejen na táboře, ale i na lyžařských výcvikových kursech v Buřanech a v neposlední řadě jako věrnou korepetitorku sboru Ostrováček (mimochodem i název sboru se zrodil v hlavě paní učitelky Fassati).
Má sedm vnoučat a tři pravnoučata.Nezahálí ani teď, kdy jí táhne na osmý křížek, prioritou kromě rodiny zůstává pro ni po celý život vzdělání a nové poznatky, absolvovala již třetí ročník University třetího věku v Hradci Králové.
Mezi její koníčky kromě dětí, hudby a vzdělávání patří četba, historie (zejména Řecko, Řím, Egypt a Indie), filozofie, psychologie, sociologie, biologie, v létě zahrada a v zimě ruční práce.
Nesnáší nespravedlnost, vulgaritu a nevychovanost. Má ráda lidi, ráda se dozvídá nové věci.
Celý život ji provází moudrá slova: „Pokud nechci být omezován, musím se omezit sám.“
„Nehledej v lidech víc, než co v nich vskutku je, pak to, co dělají, tě málo zraňuje.“
„Netrap se věcmi, které nemůžeš změnit.“
„Pokud se na nikoho nebudeš spoléhat, nikdo tě nemůže zklamat!“
Krédo:
„Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim.“
Přání mladším kolegům:
Když někdo řekne škola Na Ostrově, hned mě napadne fantastický kolektiv učitelů, kdy každý byl ke každému vstřícný, nezištně pomohl a nikdy nepodrazil. Přeji svým mladším kolegům, aby i oni zažívali podobné uspokojení z práce, zejména výchovné, i když tuším, že je to stále těžší a těžší.
Co by ráda vzkázala žákům:
Desatero pro školáka:
Nevadí, že jsi jiný než ostatní.
Nevadí, když děláš chyby, ale zkus se poučit.
Nevadí, když dáš najevo své negativní pocity, ale pokus se vysvětlit důvod.
Nevadí, když nesouhlasíš, ale nezapomínej, že hlavní slovo mají rodiče.
Nedávej počítači přednost před svými kamarády.
Za svůj průšvih odpovídáš sám. Nechtěj, aby ti rodiče omluvili záškoláctví, nenapsaný úkol atd.
Neboj se říci svůj názor, a to nejen doma, ale i ve škole. Je důležité, co si myslíš.
I tvé okolí a spolužáci mají právo říci, co si myslí. Vyslechni je!
Nauč se prosazovat, ale ne za každou cenu a na úkor ostatních.
Neodkládej plnění povinností, jinak tě zavalí.
