Covid fejeton aneb Zpívejme a usmívejme se

Autor: Pavla Pazderová, zveřejněno: 18.10.2020


Tento týden jsem se musela zúčastnit složitého úředního jednání. Notářka na mně mluvila divnou řečí, která měla s češtinou společné jen předložky a spojky, a já jsem si připadala, jak Alenka v říši divů. „Nerozumím, prosím, vysvětlete mi to ještě jednou.“ Výklad se opakoval. Při třetím rozboru problému jsem se rozhodla, že uvěřím ve výhodnost nabízeného řešení a přikývla. K podpisu jsem dostala sedmistránkový dokument bez překladu do lidštiny, takže zase podpis s vírou v profesionalitu právníka. A pak se to stalo.

Představila jsem si své žáky, jak sedí u svých pracovních listů a nevědí si rady. Copak o to, on line se domluví, ale co ty termíny, které slyšeli a zapomněli. A co ty problémy s technikou?

Představila jsem si rodiče s jejich uživatelskou znalostí PC. Rodiče, kteří třeba počítač ve svém povolání nepotřebují, a tak jim stačí znát poštu a surfování po Seznamu, rodiče, kteří (ostatně stejně jako já) mají jiné talenty, než je počítačová gramotnost.

Představila jsem si své kolegyně a kolegy, jak se snaží pro své žáky udělat maximum. Jak promýšlejí a vymýšlejí co nejpoutavější on line hodiny, co nejjednodušší kvízy, co nejzákladnější pracovní listy, jak spolu neustále řeší společné postupy, aby se v tom děti a rodiče vyznali.

Všechny tyto tři skupiny se snaží udělat maximum. Přesto jsem dnes ve škole byla přítomna několika střetům těchto světů. A tak vás všechny, prosím: „Lidi, neblázněte!“

Nikdo z nás, rodiče, děti, učitelé, nedělá nic naschvál. Nikdo z nás není neomylný, chybujeme všichni. Celá tato crazy doba se prostě nějak musí ve zdraví přečkat. A nejen ve zdraví covidovém, ale také ve zdraví duševním a pokud možno při zachování dobrých mezilidských vztahů. Buďme na sebe hodní. To je přece ze všeho nejdůležitější. Řešme své problémy s klidem a porozuměním. Covid zvládneme, ale musíme se pak všichni potkávat i v dalších letech. Potkávat se s úctou a s úsměvem.

Přišla jsem od právníka s příšernou náladou. Zapnula jsem počítač, samé špatné zprávy. Dole se krčil článek, jak psychicky zvládnout Covid. A psycholog pravil: „Zpívejte a usmívejte se!“ No, že to zrovna mně nenapadlo. Sedla jsme ke klavíru a začala zpívat. A fakt, bylo mi lépe.

Nevím, jestli jste ten článek četli. Můžete to ale zkusit taky. Pusťme si svou oblíbenou kapelu a broukejme si se zpěvákem, zpívejme v koupelně, která má krásnou akustiku, sedněme si s dětmi a dejme oblíbený song … vypusťme páru. A usmívejme se. Usmívejme se i pod rouškou. Nebudete věřit, ale i pod tou rouškou je úsměv vidět. Zpěv ani úsměv nic nevyřeší, ale třeba nám bude veseleji. Moc bych to nám všem přála.