Skřítci? Ne, řemeslníci!
Autor: Pavla Pazderová, zveřejněno: 4.9.2023
Každoročně se všichni žáčci, studenti i učitelé těší, až za nimi posledního června zaklapnou dveře jejich školy. Co se ale děje ve školních budovách o prázdninách?
Jako malá holčička jsem si představovala, že se po chodbách prohánějí skřítci, kteří se starají o to, aby školy nebyly opuštěné a smutné. Vždyť na nás přece prvního září čekala voňavá a nazdobená třída. Jako velká jsem pochopila, že to je jinak. Že ty třídy chystají pro své žáčky učitelé. V přípravném týdnu si vykasají rukávy a pustí se do všeho, co je třeba, aby byl začátek školního roku příjemný. To, co se ale dělo o letošních letních prázdninách v Základní škole Na Ostrově, překonalo mé představy.
Začněme od střechy. Pod ní byla v půdních prostorách zbudována tajemná klimatizovaná místnost, ve které se ukrývá digitální mozek školy. Servrovna, kterou dříve nebylo možno přeslechnout v prvním patře, se přemístila tam, kde nikoho neruší. Ve druhém patře byly zmodernizovány hned dvě odborné učebny. Třídy pro výuku fyziky a chemie byly vybaveny novými podlahami, rozvody vody a elektrického proudu i nábytkem. Zaujala mě hlavně odborná učebna chemie, která vypadá jako běžná školní třída, ovšem jen do chvíle, než se zvednou dvoje „garážová“ vrata. Za nimi se totiž ukrývá pravá alchymistická dílna. Také v prvním patře došlo k velkým změnám. V některých třídách jsou nové podlahy, obklady okolo umyvadel, pastelové výmalby stěn a nátěry dveří, učebna i kabinet výtvarné výchovy se dočkaly úplné rekonstrukce. Přízemí prošlo změnami už v uplynulém školním roce. Sborovna prvního stupně ještě voní novotou a malou třídu sloužící k individuální a skupinové výuce mnozí žáci ještě ani neobjevili. Zbývá suterén. Ani ten nezůstal bez povšimnutí. Pominu projekty z loňska, například pracovnu školního etopeda nebo sklad učebnic, a zastavím se ve zbrusu nové počítačové učebně a vylepšených školních dílnách. Cítím vůni dřeva a skoro lituji, že v této škole nejsem žačkou.
Jdu se podívat do školní družiny. Těším se, že po procházce rozvrtanou školou si dám kávu v krásném prostředí, jenže ouha. Kolegyně najdu s kbelíkem a hadrem v ruce. Celá družina svítí po čerstvé výmalbě novotou. Radši beru zpátečku. Co kdyby po mně chtěly pomoc s úklidem.
Protože jsem už dospělá a nevěřím na skřítky, je mi jasné, že všechna tato vylepšení musel někdo vymyslet, realizovat a zaplatit. Vyzvídám, proto vím, že na těchto projektech se značnou měrou podílelo město Jaroměř a dotace Evropské unie. Spoustu starostí s vyjednáváním dotací, sháněním stavebních firem a koordinací prací měl ředitel naší školy, který letošní prázdniny strávil na Ostrově. Obdiv patří také školníkovi a uklízečkám, jejichž červencová a srpnová práce se blížila nekonečnu, a na učitele rovněž čekala v přípravném týdnu mnohá překvapení.
Co dodat závěrem? Chtělo by se říci, máme to za sebou. Jenže za sebou to rozhodně nemáme. Další plány na modernizaci naší školy jsou v hlavách našeho vedení, v plánech na stolech architektů i ve schvalovacích komisích. Zařídit, aby v naší krásné historické budově nezůstal stát čas, totiž není jednoduché. Myslím si, že prozatím se to daří, a proto vám, kteří nemáte možnost přesvědčit se o tom osobně, posílám alespoň několik fotografií.
Galerie obrázků
