Marek Lhotský
Autor: Ing. Jaroslav Schovánek, zveřejněno: 9.10.2008
Žák ZŠ Na Ostrově v letech 2001 - 2010. Od sedmi let závodně tančí.
V říjnu 2008 (byl v 8. třídě) jsme o něm psali:
V sedmi letech začal chodit do tanečního kroužku STEP Jaroměř, který vedla Jitka Štěpová se svým otcem, tanečním mistrem Václavem Štěpem z Náchoda. Během let vystřídal 5 partnerek, se současnou tančí dva měsíce.
První soutěž absolvoval v Červeném Kostelci, a přestože se umístil na předposledním místě, neztratil hlavu a začal na sobě pracovat a brzy se dostavily první úspěchy.
Před rokem přešel do taneční školy Krok v Hradci Králové, kde trénuje v pondělí, středu a pátek, někdy i o víkendu. Alespoň jednou v měsíci má soustředění s renomovanými tanečními mistry - Michalem Kostovčíkem nebo Josefem Koubkem.
Tancuje latinsko-americké (Cha-cha, rumba, paso doble a Jive) a standardní tance (Waltz, Valčík, Quickstep, tango a slowfoxtrot). Má vytančenou výkonnostní třídu C. (Začíná se třídou D, pak následuje C, B, A a M - mistři. V každé třídě se musí vytančit 200 bodů a 5x finále. Marek má právě 64 bodů a 3 finále.)
Sám říká:
"Tancuji, protože chci ve svém životě něco dokázat, nebaví mě sedět u počítače a válet se u televize. Na soutěž jedu s tím, že chci vyhrát, ale je to čím dál těžší. Patříme už mezi registrované, tančíme 3 kola a pak teprve můžeme postoupit do finále a umístit se. S partnerkou si musíme rozumět, věřit si navzájem a hlavně mít k sobě blízko, protože spolu trávíme hodně času, skoro jako bratr a sestra. Choreografii vymýšlím většinou já, protože déle tancuji. Inspiraci beru z různých tanečních festivalů, spoustu tanečních figur nás učí na soustředěních. Ssestavu měníme každou chvilku, nebaví mě tančit stále to samé. Zvládnutí nových prvků trvá někdy pár hodin, někdy týden, těžší i měsíc - krok po kroku, k tomu boky, ruce a hlava. S novou partnerkou jsem se stancovával 2 měsíce a ještě to není dokonalé. Soutěže si vybíráme podle internetu a hlavně do toho má co říct náš trenér, který nás musí přihlásit.
Hodně cestujeme - Brno, Pardubice, Jičín, Nymburk, Mladá Boleslav, Liberec, Chrudim. V únoru jsem měl jet na soutěž do Běloruska, ale jelikož jsem se rozešel s partnerkou, nikam neletím - i takový je život. Zato mohu jet se třídou na lyžařský výcvik, z čehož ovšem nemá radost můj trenér, má strach kvůli úrazu.
Závodní tancování je finančně náročné - školné, soustředění, cesty, oblečení a hlavně taneční boty, jsou to tisícové položky. Dávám na to veškeré peněžní dárky od rodiny k různým příležitostem a šetřím.uvažoval jsem o studiu na konzervatoři, ale nevím, nechci opustit prima partu v Hradci Králové. Tancem bych se chtěl určitě živit, je to mé velké přání."
