V letošním roce se uskutečnil zimní sportovní den v Krkonoších. Tentokrát se jelo do Pece pod Sněžkou. I přes nepříznivé počasí jsme si den náležitě užili. Všechno začalo už před školou při odjezdu. Autobus se zpozdil o půl hodiny, a jelikož nebylo zrovna teplo, všichni rychle dali lyže a snowboardy do autobusu a sami co nejrychleji nastoupili.

Cesta utekla jako voda a dorazili jsme do Pece. Vyložili jsme a vzali si všechny potřebné věci, aby mohl autobus co nejdříve odjet. Chvilku jsme čekali, než si všichni, co potřebovali, odskočili a dostali permice. O chviličku později jsme už stáli nahoře na sjezdovce a čekali na poslední. Na ty jsme museli čekat hodně dlouho, protože prý nedostali permice, ačkoli jim je pan učitel dával. Nakonec se to vyřešilo a my, do kterých se pomalu začala dávat zima, jsme odjeli na vedlejší sjezdovku. Počasí nám moc nepřálo. Foukal šílený vítr a byla docela zima. Proto jsme se po pár jízdách usídlili v malém bufetu na sjezdovce. Zatímco se někteří snažili co nejrychleji zahřát, hlavně prsty, jiní už stáli frontu na horkou čokoládu a párek v rohlíku.

Zde jsme nějakou tu chvilku strávili. Komu by se taky chtělo do zimy a do tak velkého ledového větru. Když jste jeli dolů, báli jste se udělat oblouček, abyste se náhodou nezastavili. Nakonec se ale našli jedinci, kteří vyrazili dříve. Umístili jsme se na sjezdovce, kde vítr nefoukal a kde byl podle všeho nejlepší sníh. Po chvíli se přidali i ostatní. Tady se lyžovalo parádně, a proto to taky tak rychle uteklo. Někteří ani nehlídali čas, byli rádi, že můžou jezdit, tudíž se divili, když se zavelelo, že se jede k autobusu. Sjeli jsme dolů, kde jsme čekali na autobus. Kdybychom se nedozvěděli, že má autobus poruchu, kdo ví, jak dlouho bychom čekali. Jelikož autobus stál kdesi na parkovišti, museli jsme tam dojet po svých. Pro ty, kteří s sebou měli lyže, to byla hračka, poněvadž se jelo po vychozené cestě mírně z kopečka podél říčky Úpy.

Snowboardisté to měli ale těžší, a tak někteří s radostí uvítali pomoc v podobě tahače na lyžích. Nakonec jsme všichni dojeli k autobusu. Pan řidič musel ještě chvíli spravovat, takže jsme celkově vyjeli o asi půl hodiny později, než bylo naplánováno. A jelikož příjezd byl naplánovaný okolo druhé hodiny, a my jsme vyjeli asi o půl druhé, bylo jasné, že ten, kdo jde na oběd do jídelny, ho do čtvrt na tři nestihne. A tak pan učitel tam zavolal a domluvil, že na nás počkají zhruba tu čtvrt hodinku. Takže ten, kdo měl naplánováno obědvat v jídelně, musel, jakmile jsme přijeli, vyložit co nejrychleji svoje věci a doslova utíkat do jídelny. Ale my, co jsme si ho odhlásili, jsme to měli na pohodu.

Všichni si to i přes počasí užili a určitě se už všichni těší na příští rok na další zimní sportovní den. Teda až na deváťáky. Pro ty to bylo letos naposledy.
 
Renata Kačerová, 9.A