Řemeslo má zlaté dno
Autor: Pavla Pazderová, zveřejněno: 6.10.2022
Toto staré české přísloví sice všichni známe, ale je ještě dneska pravdivé? Jak se má čtrnáctiletý dorostenec rozhodnout, jestli se věnovat zedničině nebo třeba tesařině, když se za celý svůj dosavadní život s žádným řemeslem nepotkal? Jak má vědět, že ho bude bavit práce se dřevem nebo že bude kovat ozdobné mříže či čalounit starožitný nábytek, když bydlí v novostavbě? Jak se má jít učit řemeslu, když v rámci základní školy sice v pracovních činnostech něco obrobil nebo uvařil, ale bylo toho zoufale málo?
Z těchto důvodů jsme letos navázali kontakt se Střední školou řemeslnou v Jaroměři, kam jsme dostali možnost podívat se na exkurze na odborná pracoviště. Žáci osmého ročníku tak v rámci pracovních činností zjistí, co umí „macek“ v rukou truhláře a tesaře, roztočí hrnčířský kruh v keramické dílně, rozdmýchají kovářskou pec a mohou obdivovat čalounění nábytku tradičními technologickými postupy. Mohou lehounce nasát vůni kované oceli nebo hoblovaného dřeva, umazat si ruce od hlíny… a třeba už budou vědět, které řemeslo je míjí a o které se chtějí více zajímat. A třeba za pár let z nich budou skvělí podkováři, čalouníci nebo truhláři.
Věřím, že dobří řemeslníci, nikdy hlady trpět nebudou. Řemeslo totiž, jak už věděli naši předkové, má zlaté dno.