První adventní víkend s Ostrováčkem
Autor: Pavla Pazderová , zveřejněno: 5.12.2017
První adventní víkend je počátkem času, který má být podklidným čekáním na příchod Božího narození. Ostrováček si ale o klidu mohl jen nechat zdát.
Sobotní dopoledne 2. prosince začalo rozezpíváním a zkouškou na koncert. V muzeu, kde se náš první letošní koncert měl odehrávat, to známe, takže žádná tréma. Rozezpíváni jsme se přesunuli do muzejní šatny a čekali, až dozpívají naši maličcí. Pořád žádná tréma před startem. A pak to přišlo. Sára vedla první řadu – naopak. Sbormistryně obrátila oči bílým nahoru, ale nedalo se nic dělat. Sára se vzpamatovala a nějak došla na své místo. Za ní ostatní. Tak jo, jen aby to byla jediná chyba. Dneska jsme měli na programu spirituály a populární repertoár. Tyhle písničky zpíváme moc rádi, ale nevím, jestli to bylo vidět. Tréma se totiž dostavila zároveň s prvním tónem. Navíc se někteří diváci bavili i během našeho vystoupení. Nevím, proč tam přišli, když nechtěli poslouchat, co jim chceme svým zpíváním sdělit. Ale možná jen potkali nějaké své známé, které dlouho neviděli, a museli si toho hodně říct. Snad nás tedy ti, kteří přišli poslouchat, dobře slyšeli. Nedopadlo to zas tak špatně.
V neděli jsme se sešli až odpoledne. Autobus nás vezl do Zvole, kde jsme měli koncert v kostele. Tam bývá krásná atmosféra, ale zase máme na programu těžší repertoár. V autobuse zjišťujeme, kolik nás chybí. Někteří se omlouvali, ale to jsme ještě netušili, kolik budeme mít nemocných. Chybí nás deset z pětadvaceti. No páni. Co je ale horší, nemáme ani klavíristku. Chtěla sice přijet i se svou nemocí, jenže s horečkou do takové zimy, to by bylo dobré tak akorát pro zápal plic.
Raději měníme program koncertu. Naše mrňata zpívají jako první. Jsou roztomilí a diváci v plném kostele hodně tleskají. Pak přicházíme my. První skladby jsou těžké. Sbormistryně hraje na klavír a nám chybí dirigent. Bez něj jsme to nezkoušeli. Ach jo, i když to vypadá, že tam jen tak mává rukama, asi tam hraje nějakou roli. Pak konečně přicházejí staré známé songy. Muzikanti pořád ladí. Zbytečně. Nástroje se rozlaďují zimou. Posluchači se docela dobře baví některými neplánovanými hláškami. Flétnistkám modrají ruce. Pan učitel se bojí hrát sólo, že mu upadou prsty. Diváci přesto tleskají. Myslím, že se taky potřebují zahřát. Při poslední skladbě se k nám publikum přidá. Na nebesích hvězdička vychází – koncert je u konce. Publikum se přesouvá pod vánoční strom na návsi. K jeho rozsvícení budou zpívat děti z mateřské školky. Ve školičce rozmrzáme při horkém čaji, který nám tam uvařili. Jsou tady na nás moc hodní a nám se tady opravdu líbilo. První advetní neděle se vydařila. Zpívání v kostele je sice studené, ale má svou kouzelnou sváteční náladu. Začínám se otužovat. Na Tři krále zpíváme v kostele sv. Jakuba v Jaroměři.