Osvětim
Autor: Mgr. Jana Doubková, zveřejněno: 18.11.2015
V pondělí 9. listopadu v brzkých ranních hodinách jsme se s žáky 8. a 9. ročníku vypravili do Polska. Naším cílem byl koncentrační tábor Osvětim – Březinka (Auschwitz – Birkenau). Dlouhou cestu autobusem jsme si zkrátlili zhlédnutím hraného dokumentu Konference ve Wansee, na níž se němečtí pohlaváři v čele s R. Heidrychem dohodli na konečném řešení židovské otázky.
Poté, co jsme v Osvětimi vystoupili z autobusu a blížili se k prostorám bývalého koncentračního tábora, spustil se déšť, který nás provázel po celou dobu naší tří a půl hodinové prohlídky. Nejprve nás naše průvodkyně provedla jednotlivými „baráky“ bývalého koncentračního tábora Auschwitz 1. Se stísněnými pocity jsme procházeli místnostmi s hromadami kufrů, bot, lidských vlasů, stáli před zdí, kde němečtí vojáci ranou do týla popravovali vězně. Nahlíželi jsme do místností, jejichž zdi byly svědky nelidského zacházení s vězni. S obavami a pocity neskutečnosti jsme vstupovali do plynové komory, procházeli kolem spalovacích pecí a nechápali, kde se vzalo tolik nenávisti a nelidskosti.
Z koncentračního tábora Auschwitz 1 jsme se autobusem přemístili do druhé části tábora, do Birkenau neboli Březinky. Koleje procházející táborem, železniční vagóny, v kterých každý den přijížděli vězni, dřevěné stáje původně určené pro koně, ale ve skutečnosti sloužící jako ubytování pro vězně a v dáli na obzoru hrůzu nahánějící torzo plynových komor a pecí - to je Březinka. Pocity, které nás zaplavily, se nedají vyslovit.
Cestou domů jsme měli o čem přemýšlet